České knížectví

Vstupte do období formování českého státu - od legend, přes kruté vyvražďování rivalů, až po sjednocení české kotliny pod vládu jediného rodu. Rodu, který se zařadil mezi křesťanské panovníky Evropy a položil základ mocnému království. 

867 - 1198

07.04.2025

Kmen Čechů

Podle jedné z teorií obývaly českou kotlinu v 6. – 10. století různé slovanské kmeny. Mimo jiné kmeny Čechů, Charvátů, Doudlebů nebo Lučanů. Novější teorie říká, že se jednalo pouze o jediný kmen Čechů, rozdrobený na menší knížectví. Faktem zůstává, že ke sjednocení a postupnému utváření státu došlo pod taktovkou rodu Přemyslovců z kmene Čechů. Přemyslovci bojovali o nadvládu např. s rodem Vršovců z kmene Lučanů nebo rodem Slavníkovců z kmene Zličanů. Během konfliktu se Přemyslovci nevyhýbali ani vyvražďování celých konkurenčních rodů. 

Přemyslovci

Zakladatelem rodu Přemyslovců byl podle pověsti Přemysl Oráč, manžel kněžny Libuše. Prvním historicky doloženým vládcem Přemyslova rodu je až Bořivoj I., vládnoucí přibližně od roku 867. Podřízený velkomoravskému knížeti Svatoplukovi přímo ovládal pouze střední Čechy. Rod Přemyslovců sídlil v hradišti Levý Hradec (dnešní Roztoky). Později přesídlil do hradiště Praha, jež střežilo brod přes řeku Vltavu a leželo na významné obchodní cestě. Kníže Bořivoj přijal křest na Velké Moravě společně s manželkou Ludmilou před rokem 885. Nechal vystavět nejstarší doložený kamenný kostel na území Čech. Kostel sv. Klimenta v Levém Hradci následoval druhý kostel v Praze, zasvěcený Panně Marii.

Bořivojův syn Spytihněv I. po smrti velkomoravského knížete uznal roku 895 nadřazenost Východofranské říše. Začal upevňovat rodovou moc budováním soustavy hradišť známé jako knížecí rodové patrimonium. Opevněná hradiště sloužila jako správní, církevní a vojenská centra. Zajišťovala výběr daní výměnou za ochranu obyvatel i obranu středních Čech. Využívala se také k výpadům do sousedních území. Po smrti Spytihněva usedl na knížecí stolec jeho bratr Vratislav I. Vratislav pokračoval v opevňování středních Čech a s manželkou Drahomírou počal budoucí knížata Václava s Boleslavem. 

Vzestup Přemyslovců

Kníže Václav I., vzdělaný a zbožný panovník, prosazoval křesťanství na svém ještě poněkud pohanském území. Přemyslovci církevně i politicky orientovaní na bavorské Řezno museli za panování Václava I. nepřímo čelit chaosu ve Východofranské říši. Zvolením krále Jindřicha Ptáčníka se mocenské centrum přesunulo z Bavorska do Saska. Jindřich pořádal vojenské výpravy proti Slovanům na východní hranici. Když král dorazil do Českého knížectví, Václav raději zvolil diplomatickou cestu a zavázal se k platbě poplatku za mír. Kromě příměří bylo odměnou také uznání Václava jako křesťanského panovníka a partnera. Změna rodové politiky nebo touha po moci možná zapříčinila, že byl kníže zavražděn roku 935 družiníky vlastního bratra Boleslava. Později Václava prohlásili za svatého a patrona českého státu. 

Boleslav I. Ukrutný po získání knížecího stolce porušil mírovou dohodu a vedl otevřenou válku proti Sasku celých čtrnáct let. Nakonec uznal převahu budoucího císaře Oty I. a stal se jeho spojencem. Oddíl českých vojáků dokonce bojoval po boku císaře v bitvě na Lechu proti kočovným Maďarům. Boleslav I. začal s budováním početné vojenské družiny, kterou využil k rozšíření rodových držav. Nejprve centralizoval moc v Čechách pohlcením sousedních kmenových knížectví. Začal budovat hradskou soustavu, sloužící podobně jako rodové patrimonium pro správu nejen celých Čech, ale později i Moravy. Protože tehdejší zemědělství nedokázalo uživit rozrůstající se armádu, vpadl kníže do sousedních zemí. Dobytím Slezska, severní Moravy, Krakovska a Červené Rusi (Červoňské hrady) ovládl významnou obchodní cestu do Kyjeva. Výnos z obchodu s otroky i bohatá kořist pomohla udržovat vojsko v chodu. 

Krize Českého knížectví

Během vlády Boleslava II. Pobožného se podařilo roku 973 upevnit pozici českého knížete zřízením pražského biskupství. Rozmach knížectví dospěl k vrcholu. Za hranicemi vznikala pozvolna konkurence v podobě polského a uherského státu. Ve prospěch polského knížete bylo ztraceno Slezsko, Krakovsko i Morava. Kyjevský kníže obsadil Červenou Rus. Tlak nových států a boje o nástupnictví mezi Přemyslovci oslabily vzestup rodu Přemyslovců. Započala krize, jež vedla téměř k zániku knížectví. Snad z obavy o další oslabení moci došlo k vyvraždění rodu Slavníkovců při dobytí hradiště Libice roku 995. 

Po smrti Boleslava II. vypukl zápas o vládu mezi jeho syny. Nejstarší Boleslav III. ze strachu pronásledoval bratry Jaromíra a Oldřicha. V odvetě za povstání začal s vyvražďováním rodu Vršovců. Skončil oslepený v polském vězení, kde po třiceti letech zemřel. O krutosti té doby svědčí také příběh knížete Jaromíra. Poprvé získal vládu za pomoci římsko-německého krále Jindřicha II. po vyhnání Poláků z Čech. V průběhu života byl vykastrován a oslepen vlastními bratry. Přes dvacet let vězněn. Nakonec krutě zavražděn na příkaz Vršovců. Vrah proklál bezmocného Jaromíra kopím v místech, kam slunce nesvítí, při vykonávání potřeby. 

Oldřich a Břetislav

Situaci zvrátila pevná vláda Oldřicha. Společně se synem Břetislavem získal zpět celou Moravu. Úspěšné odrážel polské nájezdy. Snažil se vymanit ze vzrůstající závislosti na Svaté říši římské. Zformování Polska a Uherska ztížilo kořistnické výpravy do sousedních zemí, a tak se Oldřich opíral o hradskou soustavu. Zdokonalil výběr daní pro financování vojska i chod knížectví.

Na Oldřichovu snahu navázal jeho nemanželský syn Břetislav I. Protože nepocházel z řádného manželství, unesl z kláštera Jitku (Judita) z rodu Babenberků. Manželství s urozenou Jitkou mělo upevnit jeho nárok na knížecí stolec. Nový kníže dokončil hradskou soustavu a pro svou odvahu na bojišti jej nazývali český Achilles. Roku 1038 využil zmatků v říši a oslabení polského státu k dobytí Slezska, vyplenění Hnězdna a převezení ostatků svatého Vojtěcha do Prahy. Doufal, že tak bude moci povýšit pražské biskupství na arcibiskupství. Nad hrobem svatého Vojtěcha nechal vyhlásit Břetislavovy dekrety. Nejstarší známý český zákoník.

Římsko-německý panovník Jindřich III. nepřipustil vzestup českého knížete a zakročil vojensky. Přes počáteční úspěchy musel Břetislav I. navrátit polskou kořist a Slezsko bylo ztraceno. V příštích letech vystupoval jako Jindřichův spojenec. Roku 1054 se pokusil vyřešit spory o nástupnictví zavedením seniorátu. Nadále měl vládnout vždy nejstarší muž rodu. Ostatním Přemyslovcům náležely úděly na Moravě. 

První český král

Břetislavův syn Vratislav II. obnovil roku 1063 olomoucké biskupství. Během sporu o investituru (jmenování církevních hodnostářů) mezi císařem a papežem podporoval císaře Jindřicha IV. Za věrnou službu při bojích proti nepřátelům uvnitř říše, Polsku i papeži získal osobní královský titul. I když hodnost nebyla dědičná, Vratislav II. se stal roku 1085 prvním českým králem. 

Když Vratislavův vnuk Vladislav II. pomohl císaři proti severoitalským městům, získal roku 1158 královský titul od Fridricha Barbarossy podruhé. Není jisté, jestli byla hodnost krále tentokrát dědičná. Císař udržoval Vladislava v nejistotě, protože to pro něj bylo výhodné. V otázce následnictví se Vladislav nedočkal podpory ani na domácí půdě. Prosazoval primogenituru (následnictví prvorozeného syna). Přední muži knížectví se cítili ochuzeni o právo na volbu českého vládce. Kromě ozbrojených družin ostatních Přemyslovců začala v knížectví hrát stále větší roli šlechta - třída obyvatelstva, pozvolna vznikající z bývalých družiníků, kteří za věrnou službu obdrželi dědičně hrady a pozemky. 

Po smrti Vladislava II. upadl stát do boje o moc a panovníci užívali titul knížete, do okamžiku, než se vlády chopil jeho syn Přemysl Otakar I. Velmi schopný vládce se díky obratné politice stal roku 1198 prvním českým dědičným králem. 

Středověk / České knížectví

Chci odebírat nové články a videa.