Franské království za vlády Merovejců

476 - 687 

21.08.2018

Po pádu Západořímského císařství bylo jedním z nejvýznamnějších barbarských království Franská říše. 

Frankové

Frankové - původně volný svaz germánských kmenů východně od řeky Rýn sjednotil Childerich I. a hlavně jeho syn Chlodvík z dynastie Merovejců. Protože se římská hranice bortila pod útoky franských kmenů, snažili se Římané situaci vyřešit diplomaticky. Usazovali Franky na svém území jako tzv. federáty, (foederati, spojenci) kteří výměnou za samosprávu museli sloužit v římském vojsku a bojovat proti ostatním Germánům. Childerich, ustanovený správce římské provincie v oblasti dnešní Belgie, posiloval moc Franků na úkor slábnoucí Římské říše.

Dynastie Merovejců

Po roce 480 započal Chlodvík z rodu Merovejců rozšiřovat okruh franského vlivu. Porážkou římského místodržitele Syagria se zmocnil severní Galie. Sjednocení Frankové našli dostatek sil i pro vydobytí jihozápadní Galie od Vizigótů a také jim podlehl germánský kmen Alamanů. Další výboje omezili Ostrogóti usazení v Itálii pod vedením krále Theodoricha. 

Po vpádu byzantského císaře Justiniána do Itálie Frankové výboje obnovili. Chlodvík se nechal pokřtít podle obřadu římské církve a tak zahájil spolupráci Franské říše s papeži. Zemřel roku 511, říše byla rozdělena podle tehdejšího zvyku, mezi jeho čtyři syny. Ti překvapivě postupovali jednotně a společnými silami ovládli kmen Burgundů, část Durynků, oblasti v Akvitánii, vytlačili Ostrogóty z Provence a pořádali nájezdy na území Vizigótů. 

Po smrti svých bratrů říši nakrátko sjednotil Chlothar I. Starý aby ji roku 561 opět rozdělil mezi své syny. Tentokrát vznikly mezi bratry spory a části Franské říše: Neustrie, Austrasie, Akvitánie a Burgundsko se ocitly v boji o nadvládu, jež přinesl jen oslabení merovejské dynastie.

Vzestup majordomů

Merovejští králové používali některé znaky římské císařské moci. Podporovali latinskou kulturu a snažili se vládnout prostřednictvím psaných zákonů a budováním systému pevných daní. Přesto měl franský stát oproti římskému slabší centrální správu i nižší daňový výnos. Větší moc držely v rukou jednotlivé oblasti. 

Skutečná síla Merovejců pocházela z kořisti obdržené z dobývání slabších a bohatých sousedů. Těchto sousedů časem ubývalo, čímž slábli i merovejští králové. Současně s úbytkem kořisti přibývaly starosti s kontrolou rozsáhlých území a místních správců. Do popředí se dostávali tzv. majordomové (nejvyšší úředníci a správci královských statků). 

Posledním vládcem Merovejské dynastie, který držel v rukou skutečnou moc a vládl nad sjednocenou říší, byl Dagobert I. Po Dagobertově smrti roku 639 nastoupili slabší králové a vlády se ujal majordomus Pipin II. Prostřední, jenž přijal titul princeps Francorum (první mezi Franky) a merovejští králové byli od roku 687 jen loutkami vlastních majordomů. 

Středověk / Franská říše stručně / Franské království za vlády Merovejců