Kyjevská Rus

862 - 1240

07.02.2025

Kyjevská Rus je (podobně jako v případě Byzantské říše) moderní označení prvního státního útvaru východních Slovanů. Název vznikl z důvodu odlišení období vývoje podle tehdejších mocenských center. Současníci útvar nazývali Rus či Ruská země. 

Rurikovci

Podle obecně přijímané teorie přitahovalo území východních Slovanů mezi řekami Vislou a Dněprem ozbrojené skupiny vikinských kupců. Oblastí vedla říčními koryty obchodní cesta od Baltského moře do Konstantinopole. Na cestě vznikaly od 8. století trhové osady. Varjagové, jak se kupcům či jejich ozbrojenému doprovodu říkalo, dokázali během 9. století tržní osady a další významná centra postupně ovládnout. Jedním z takových středisek byl i Novgorod, Stará Ladoga nebo Kyjev. 

Podle nejstarší dochované ruské kroniky zvané Pověst dávných let (Povesť vremennych let), jejímž autorem je považován kyjevský mnich Nestor, vládl v Novgorodu roku 862 Varjag Rurik. Tento legendární vládce je považován za zakladatele ruské dynastie Rurikovců. Kromě Varjagů přicházeli do východní Evropy kolonisté z oblasti budoucího Švédska, nazývaní místními Ugrofiny Ruotsi. Noví osadníci s Ugrofiny a Slovany splynuli, ale slovo Ruotsi zůstalo ve slovanském jazyce v podobě Rus jako pojmenování území pod nadvládou Rurikovců. 

Vznik Kyjevské Rusi (882)

Po smrti Rurika se dočasně místo jeho údajného syna Igora ujal vlády v Novgorodu Oleg. Během třiceti let si podmaňoval obyvatelstvo v okolí Novgorodu, aby nakonec dobyl další významná střediska Smolensk a Kyjev. Pro svoji výhodnější polohu na obchodní cestě do Konstantinopole učinil Oleg z Kyjeva své nové sídlo. Spojení dvou nejvýznamnějších center Kyjeva a Novgorodu roku 882 je považováno za vznik starého ruského státu – Kyjevské Rusi.

Když se poté chopil vlády Igor, pokračoval v práci svého předchůdce. Protože Kyjevská Rus ještě nebyla skutečným státem, ale spíše volné uskupení kmenů a osad bez pevných hranic či politické struktury závislé na jednom panovníkovi, vybíral Igor především daně od podmaněných kmenů. Čím větší vzdálenost od hlavního sídla, tím volněji byly osady připojeny. Tento svaz založený na poplatné závislosti se stal Igorovi osudný, když byl zabit při vybírání poplatků u Kmene Drevljanů.

Jeho žena Olga, jako dočasný vládce za malého syna Svjatoslava, položila základ jednoduché organizace knížecí správy. Chtěla dokonce přinést křesťanství pro celou Rus. Svjatoslav I. Igorevič měl jiné plány. Křesťanství odmítl. Započal celoživotní válečné tažení s cílem rozšířit hranice a vybudovat Slovanskou říši. Spojení Bulharského carství a Rusi se mu nepodařilo. Nedošlo ani k většímu rozšíření území, ale spíše k zisku bohaté kořisti. Přesto učinil z Rusi významnější mocnost ve východní Evropě. K poplatné závislosti přidal Svjatoslav rodové vazby, když svým synům rozděloval vládu nad jednotlivým územím. Vystupoval také jako veliký kníže, tedy první mezi knížaty.

Kyjevská Rus a křesťanství

Díky své rozloze přicházela Rus do kontaktu s Chazary, kteří údajně vyznávali judaismus, Volžskými Bulhary a jejich islámu, křesťanství skrze Byzantské císařství i Franské království. O přijetí monoteistického náboženství (víra v jednoho boha) pro celou Rus uvažovala již kněžna Olga. Přijetí křesťanství bránila snaha o samostatnou církevní organizaci, což nepodporovala Byzanc ani Frankové. Svjatoslav I. Igorevič údajně našel zalíbení v islámu a ostatní nová náboženství zavrhoval.

Jeho syn Vladimír I. nakonec dostal výhodnou nabídku od byzantského císaře Basilea II., který požádal Vladimíra o vojenskou pomoc výměnou za ruku svojí sestry Anny Porfyrogennéty. Pohanskému knížeti přinášela svatba s Annou zrozenou v purpuru významné postavení, a proto souhlasil i s podmínkou přijetí křesťanství pro sebe a celou Rus. Navíc díky změně politických okolností nehrozil Vladimírovi podřízený vztah k říši. Ruská církev tak stála v kulturním a duchovním vlivu Byzantského císařství. Kníže udržoval i kontakty se západními křesťany, což vedlo k příchodu bulharských kněží. Ti sloužili církevní obřady ve staroslověnštině, která byla pro místní obyvatele srozumitelná. Zároveň přinesli bulharskou cyrilici. Jednodušší a praktičtější písmo než hlaholice používaná například na Velké Moravě. Z cyrilice se později vyvinula dnešní azbuka.

Rozpad Kyjevské Rusi

Největší slávu zažila Kyjevská Rus za vlády Vladimírova syna Jaroslava I. Moudrého v 11. století. Kyjevského knížete uznávali východní Slované jako svrchovaného vládce. Hranice byly zajištěny a docházelo k hospodářskému i kulturnímu rozkvětu. Poslední vládce, který dokázal udržet Rus pohromadě, byl Vladimír II. Monomach v letech 1113 – 1125. Vznikala nová knížectví a přibývalo sporů mezi knížaty, což vedlo k postupné decentralizaci státu.

Žádný panovník nadále nedokázal získat rozhodující moc pro sjednocení ani proti vnějšímu nepříteli. Roku 1169 vyplenil Kyjev Andrej Bogoljubský. Získal titul kyjevského knížete, ale sídlo vlády přenesl do Vladimíru, čímž potvrdil rozpad Kyjevské Rusi. Rozdrobená území válčila mezi sebou a nedokázala jednotně čelit nájezdům Kumánů ani Mongolů. Ve 13. století rozhádaná knížectví pohltili Mongolové (r. 1240) v jediné úspěšné zimní invazi na ruské území v dějinách. 

Středověk / Kyjevská Rus 

Chci odebírat nové články a videa.